Životopis
Quentin Jerome Tarantino, narozen 27.3.1963
"Šílený primitiv z videopůjčovny"
Quentin Tarantino se narodil 27. března roku 1963 v americkém Knoxville. Jeho matka, Connie Tarantinová, byla poloviční indiánka a pracovala jako sociální pracovnice. Quentina porodila ve svých 16 letech, a proto ho brala spíš jako mladšího bratra. Své jméno Quentin dostal podle matčiny oblíbené televizní postavy Quinta, kterého hrál Burt Reynolds v seriálu "Gunsmoke". Quentinův otec byl jistý Tony Tarantino, který mladou Connie sbalil na to, že je herec. Sice pravda, herecké kurzy svého času navštěvoval, ale povoláním byl obchodní cestující a taky se tak choval. Jednoho dne se vydal na cestu a už se nevrátil. Později dvouletého Quentina adoptoval hudebník Curt Zastoupil, takže jeho jméno tenkrát znělo Quentin Jerome Zastoupil. Chlapec si ale nakonec zvolil pro pozdější filmařskou dráhu příjmení svého biologického otce.
Ještě když je Quentin dvouletý, rodina se stěhuje do Los Angeles. Jeho dětství a dospívání tenkrát ovlivnily nejen filmy, ale pop kultura obecně. Televizní seriály, komiksy, populární hudba, to vše jako malý hltal ve velkém a stále neměl dost. O nic jiného se nezajímal a tehdy už bylo téměř jasné, že tenhle člověk skončí u filmu. V Los Angeles začal navštěvovat školu herectví a přivydělával si jako vyhazovač v pornokině. Po skončení studia si dvaadvacetiletý Quentin našel práci v prestižní, dnes neexistující videopůjčovně Videoarchives na Manhattan Brach, kde se cítil jako ryba ve vodě. Zde se setkává s Rogerem Avarym, Jerrym Martinezem a Randem Vosslerem, se kterými později spolupracuje (např. Roger Avary je spoluautor scénáře k Pulp Fictionu, i když drtivou většinu psal QT). Společně tráví celé dny přisátí očima k obrazovce televize. Sledují všechny možné i nemožné filmy, které jim přišly pod ruku. Quentin si pouští řadu scén několikrát, zpomaleně, pozpátku, studoval tvar scény, ale i střih, hudbu, svícení, hereckou práci, vedení dialogu - prostě všechno možné. Dokonce se ve své posedlosti vetřel jako novinář toužící po interview k režisérům a tahal z nich rozumy.
V této době se také Quentin pokouší získat roli ve filmu (nakonec si zahraje pouze v TV seriálu), přičemž se drze hlásí k neexistujícím rolím v existujících filmech. Tvrdí, že si "zahrál" epizodní roli v Godardově "Králi Learovi". Samozřejmě to byla lež, ale Tarantino spoléhal na to, že toto dílo v Hollywoodu nikdo nezná. Ve filmu "Dawn of the Dead" George Romera využil podobnosti s jedním z motorkářů, a tak se k němu také hlásil.
V té době, roku 1987, s kamarády z videopůjčovny natáčí amatérský snímek "Narozeniny mého nejlepšího přítele", který však po vyvolání nedokáže sestříhat do konečné verze, takže snímek nikdy není zveřejněn.
Díky nonstop sledování filmů toho Tarantino věděl o režii víc než leckterý adept filmové školy. Zanedlouho pak tento nadšený filmový samouk, který nedokončil ani střední školu, opouští videopůjčovnu a začíná redigovat scénáře pro Cineter, malou hollywoodskou produkční společnost. Zde potkává Lawrence Bendera, o němž prohlásí, že je to jediná kmotřička v kravatě. Ještě v roce 1987 začíná pracovat na svém prvním scénáři "Pravdivá romance" (později zrežíroval Tony Scott) - ten prodá až roku 1991 za 50 000 dolarů. O rok později pak pracuje na scénáři k filmu "Takoví normální zabijáci" (zrežíroval Oliver Stone), který posléze prodá také za malé peníze, navíc bez šance zabránit úpravám scénářů. Proti Scottově úpravě filmu neměl Tarantino námitky, k rozsáhlým úpravám Stona nenechal nitku suchou. "Kdyby mi ho alespoň ukradl," řekl při této příležitosti.
O Tarantina scénáristu je veliký zájem, o Tarantina režiséra naopak takřka nulový. Ale Tarantino se nevzdává a píše třetí scénář, který je rozhodnut sám si zrežírovat. Film "Gauneři" má být superlevný film natočený za honorář z "Pravdivé romance". Roku 1992 natáčí Tarantino vybrané scény se Stevem Buscemim jako panem Růžovým a se sebou samým v roli pana Bílého. Tyto scény pak Tarantino ukáže lidem od filmu k posouzení a udělá poměrně slušný dojem. Problém je ale v tom, že příběh několika gangsterů, kteří se po neúspěšném přepadení klenotnictví schovávají v prázdném skladišti a snaží se mezi sebou vypátrat práskače, je na svoji dobu natolik originální, že se do jeho financování nikomu nechce. Nakonec se našel producent Monte Hellman, který nakonec přivedl Tarantina k vytoužené režii. Film se dokonce podaří díky 1,5 milionu dolarů natočit na profesionální úrovni.
"Gauneři" mají mezi filmovými fanoušky obrovský úspěch, stávají se ihned po svém uvedení do kin kultovní záležitostí. Ovšem mnohem zajímavější než obsah byla rafinovaná struktura vyprávění. Je to jako kdybychom vytrahaly stránky z knihy, smíchali je dohramady a pak je nalepili zpět tak, jak nám příjdou pod ruku. Tento úžasný způsob režie, dalo by se říct "na přeskáčku", udržuje diváka stále v napětí a nutí ho přemýšlet, což před ním nikdo nedokázal. Tarantino diváka vrhne po krátkém úvodu přímo do děje a tak je tomu i v Pulp Fictionu. Samozřejmě je u filmu "Gauneři" potřeba také zmínit skvělé herecké výkony Harveyho Keitela, Steva Buscemiho, Tima Rotha a další... Tarantinovi stačili výborní herci, smysl pro ostrý, šťavnatý dialog a najednou je z něho světově známý režisér. Velice brzy mu je nabídnuto režírování "Nebezpečné rychlosti", ale odmítá (film je později natočen v hlavních rolích s Dennisem Hopperem a Keanu Reevesem).
Ne všem se tento snímek ale zalíbil. Odpůrci jeho práce poukazovali na nepůvodnost námětu, nedostatek morálních hodnot, na příliš násilí, například v legendární scéně s odřezáváním ucha. Tarantino se nikdy netajil tím, že v podstatě natáčí variace na jeho oblíbené filmy. Násilí je tolik přehnané a komiksově nadsazené, že má v člověku spíš vzbudit smích než zhnusení, čímž se Tarantino také netají. A pokud jde o morální hodnoty, tak si nelze nepovšimnout, že v záplavě pop kulturních odkazů, citací a cynických fórků je skryto poselství, že vždycky zlo bude potrestáno, ovšem Tarantino to vyjádřil trochu barvitějším, tehdy neznámým způsobem.
Nyní je Tarantinova pozice taková, že může natočit jakýkoliv film, jediná podmínka je, že se musí vejít do rozpočtu 10 milionů dolarů - Tarantino tuto podmínku beze zbytku plní, když se rozhodne natočit film "Pulp Fiction: Historky z podsvětí". "Pulp Fiction" (tento termín se používá jako pojmenování pro laciné krváky) začíná psát Tarantino v Amsterodamu pro společnost Miramax, divizi společnosti Walta Disneyho, v produkci Dannyho DeVita. Původně uvažuje, že by každou ze tří jeho částí natočil jiný režisér, ale při psaní scénáře se do svých postav natolik zamiluje, že si celý film nechává pro sebe. Když začínal scénář psát, jistě netušil, co způsobí. Film, ve kterém probíhají tři paralelní děje, které se protnou úžasným způsobem, oslnil porotu v Cannes roku 1993 natolik, že udělila filmu Zlatou palmu za nejlepší film.
Repliky brilantně psaných postav zlidověly, soundtrack se stal klasikou. Tarantinovou metodou je to, že vezme již dobře známý motiv (boxer, který má prohrát zápas, zabijáci, kteří jdou pro šéfa udělat špinavou práci,...) a zobrazí jej v zcela novém světle. Jak říká sám Tarantino: "Základním principem mých scénářů je, že jsou postavené na ultraklasických situacích, které jsme v kině už nesčetněkrát viděli. Celá moje práce - a také veliké potěšení - spočívá v tom, že jim dávám nový náboj a převádím je do skutečné rychlosti. Ve filmech bývá vždycky všechno perfektní. Tvůrce i divák se soustředí jenom na to podstatné, jako by detaily každodenního života neměly vůbec význam. Ale mě zajímají právě ty detaily, právě na nich buduju postavy."
Takovým případem je i Pulp Fiction. Do hlavních rolí zabijáků Tarantino obsazuje Johna Travoltu, jenž je v té době na hereckém dně a Samuela L. Jacksona, který hrál již v "Pravdivé romanci", ke které Tarantino napsal scénář. Zbytek hereckého obsazení tvoří především Bruce Willis, Harvey Keitel, Tim Roth, Christopher Walken a jiní. Vesměs jde o herce, s nimiž se Tarantino při své práci již dříve setkal. Pulp Fiction ještě více vyvolává dohady, nakolik je vlastně Tarantino umělec a vizionář a nakolik potrhlý hračička se zálibou v nevkusu a krvi.
Tarantino vůbec rád upřednostňuje herce, které si v dobách své práce ve videopůjčovně oblíbil z videa a televize. To je případ nejen Travolty, ale i např. Lawrence Tierneye. Jednou se dokonce vyjádří, že by jednou rád natočil film s hlavním představitelem "Pobřežní hlídky" Davidem Hasselhoffem.
"Quentin ví o pop kultuře úplně všechno. Jeho silná stránka je však zároveň i jeho slabostí. Nezajímá se totiž o nic jiného," prohlásil o Tarantinovi režisér Roger Avary, autor filmů "Zabít Zoe" či "Pravidla vášně", Quentinův kamarád z videopůjčovny, který je podepsaný s QT pod Pulp Fictionem. Právě při psaní scénáře k tomuto filmu se s Quentinem rozkmotřili. To, že Tarantino netočí o životě, nýbrž o svých oblíbených filmech, vzalo za své při uvedení snímku Jackie Brown. Nečekaná střídmá pocta černošským filmům fanouškům sice moc nevoněla, ale bylo ovšem pošetilé čekat cosi na způsob Pulp Fictionu 2.
Po dlouhé době, kdy Tarantino značně poklesl, protože nepřišel s žádným větším dílem, začal točit snímek Kill Bill. Na této zabijácké komedii, kterou napsal pro herečku Umu Thurman, začal pracovat, ještě když točil Pulp Fiction. Tento film předcházely zvěsti pořádné krvavé podívané, sám Tarantino o něm prohlásil, že to bude nejlepší akční snímek všech dob. Do práce se vrhnul s vervou, možná až přílišnou, neboť minutáž filmu se pohybovala okolo 180 minut, tedy tří hodin. Většinou bývá nespokojeno jen studio, ale v tomto případě byl nespokojen i sám režisér. "Netočím žadnou uměleckou meditaci ale pořádnej akční nářez," prohlásil Tarantino, když přemýšlel, co vystříhat. Nakonec Miramax přišel s řešením. Kill Bill půjde do kin rozetnutý na 2 díly s půlročním odstupem. Diváci byli trochu nespokojení, že z nich chce vymámit dvoje vstupné, ale tím se nenechal Miramax, ani Tarantino ovlivnit.
Kill Bill, který je velkolepou ságou o pomstě a zároveň směsí westernu, japonského animovaného filmu, kreslených černobílých komiksů, kung-fu a kdo ví, čeho ještě. První část vtrhla do kin na podzim roku 2003 a druhá o půl roku déle, tedy na jaře roku 2004. Tento snímek měl nepochybně úspěch, ale zdaleka ne takový, jaký se čekal. Ani Tarantinův výrok o nejlepším akčním filmu nebyl pravdivý, i když sám QT to řekl zprvu trochu s nadsázkou. Nepochybně ale Kill Bill patří mezi výborné filmy, které určitě stojí za to zhlédnout.
Ve svých čtyřiceti letech je Quentin Tarantino natolik kultovní postavou, že už dnes se najde obrovská spousta fanoušků, kteří si z jeho filmů vybírají detaily a skládají si z nich portrét režisérovy osobnosti - tak se například ví, že stejný vztah jako k lidem má Tarantino i ke jménům: jakmile si nějaké oblíbí, používá ho stále. Floyda najdeme v "Pravdivé romanci" a v "Pulp Fiction" se tak jmenuje boxer, kterého zabije v ringu Butch. Vega je kromě postavy z "Pulp Fiction" jméno i "toho zkurvenýho psychopata", pana Světlého z "Gaunerů", Alabama je hlavní postava v "Pravdivé romanci" i bývalá postava pana Bílého v "Gaunerech" atd.
Tarantinovy filmy hýří také interními fórky a narážkami: Eddie Bunker (pan Modrý) z "Gaunerů" je skutečný bankovní lupič, jako boxerský předzápas v "Pulp Fiction" je ohlášen zápas Vossler versus Martinez (Tarantinovi kamarádi z videopůjčovny), všichni kromě Vince (ve stejném snímku), který si balí, kouří cigarety zaniklé značky Red Apple. A tak by se dalo pokračovat takřka do nekonečna...
Tarantino ale není pouze režisérem, scénáristou a producentem, je i hercem. Přijímá roli v pokračování jednoho z nejoslnivějších a nejlevnějších debutů Mexičana Rodrigueze "Desperado" (později spolu natočí "gangsterský horor" "Od soumraku do úsvitu"), s Madonnou se objeví ve filmu Spikea Lee "Sex po telefonu". Zahraje si i v romantickém "Somebody to Love" od Alexandra Rockwella a ve fantaskní komedii "Johny zapíná rádio".
Co se týče producentské práce, Tarantino založil produkční společnost A Band Apart, nazvanou podle Godardova kriminálního filmu nové vlny "Bande Part". S pomocí této firmy dováží do Spojených států výrazné hongkongské filmy.
Ještě něco závěrem:
Ve skutečnosti je Tarantino tak trochu mluvka se sklonem zveličovat skutečnosti a občas je lakovat na křiklavo ( např. tzv. "krvavá Tarantinovská pohoda"). "Dost věcí, co jsem četla o jeho životě, se až tak nezakládaly na pravdě," prohlásila před časem Quentinova matka Connie. Nicméně obyčejné dítko doma neměla, to musela uznat sama. "Když nebyl ve škole, byl doma a neustále něco sepisoval. Ke Dni matek mi například pravidelně psával smutné příběhy, ve kterých mě vždycky zabil. Potom mi vykládal, jak je z toho hrozně smutný," vzpomínala.
Tarantino je v soukromí až fádně předvídatelný: nezajímá se téměř o nic jiného než o filmy. Když je netočí, dívá se na ně, mluví o nich, pouští je jiným. Kromě toho ve svém domě v Los Angeles shromažďuje staré školní kufříky na svačinu a stolní deskové hry. Bulvární tiskoviny si na něm příliš nesmlsnou. Skandály netropí, drogy nebere, kontroverzní prohlášení nedělá. Občas se sice v tisku objeví cosi o jeho milostném vztahu k režisérce Sofii Coppolové, ale nad tím většina lidí jen pokrčí rameny. Není to ani posedlý režisér se sklonem tyranizovat herce. Na place se chce především pobavit a svoje herce má rád jako málokdo. Když zjistil, že Uma Thurman otěhotněla, rozhodl se odložit natáčení Kill Bill o rok. Nedokázal si film bez ní představit.
O Tarantinově oddanosti hercům svědčí rovněž fakt, že společně s nimi před prací na Kill Billovi absolvoval náročný kurz bojových umění. Bylo mu jasné, že čím víc zkušeností v tomto směru pobere, tím lépe bude schopen vysvětlit, oč přesně mu jde. A navíc, kdo by se nechtěl naučit ono nerealistické filmové bojové umění, které na plátně vypadá tak krásně, i když je v praktickém životě k nepotřebě? Vždyť o tom QT snil celý život.
Tarantinovy úspěchy za posledních pár let nejsou moc výrazné a vypadá to, že QT strádá. Přesto lze ale říci, že Quentin Tarantino, i kdyby už nikdy nic nerežíroval, neprodukoval nebo nehrál, navždy zůstane, zejména díky svým "Gaunerům" a "Pulp Fiction", jedním z velikánů světového filmu, člověkem, kterému se bez despektu přezdívá "muž pro novou brakovou éru"...